Debutové album „Nová ZeMě“, které vyšlo letos zatím (relativně) méně známé kapele SANDONORICO, bylo natolik zářným zjevem na domácí symfo-metalové scéně, že rozhovor s někým z jejích členů se od samého počátku zdál být nutnou samozřejmostí. Jak se však dozvíte níže, zpěvačka Zuzana Janišš i klávesista Lukáš Bradley jsou natolik vytíženi, že vymámit z nich odpovědi na mé otázky bylo málem úkolem pro mistra světa v trpělivosti. Už jen vzhledem ke kvalitám zmíněného debutu to však jistě mělo smysl a tak se s vámi nakonec o tyhle odpovědi na stránkách Metalopolis můžeme rádi podělit.   

Představte nám, prosím SANDONORICO…

Zuzana: Jsme poměrně mladá kapela z Prahy a z Poděbrad, která postupně vyšla z hudebního projektu nás dvou. Představa, jak by kapela měla vypadat, byla tedy od začátku daná a dle toho jsme sháněli muzikanty do finální sestavy: zpěv, klávesy, kytara, basa, bicí a violoncello. Oba děláme hudbu od malička a jsme spolužáci z konzervatoře, kde jsme se také potkali. Lukáš je v současnosti zpěvákem ve Sboru Státní opery Praha, já krom toho, že jsem zpěvačka, jsem také učitelka zpěvu a hlasová poradkyně divadla Cheb. Náš kytarista svůj nástroj také učí a má za sebou konzervatoř. Bubeník s basákem sice žádné školy tohoto typu nemají, ale to nic nemění na jejich muzikalitě a profesionalitě.

Lukáš: Já bych rád jen upřesnil složení kapely jmenovitě. Tedy zpěv, texty a melodie má na starosti Zuzka Janišš, kytaru Radek Krupička, bicí Petr Pour, basu Miroslav Uher, growling a vokály Bára Čemusová, no a klávesy, zpěv a skladbu já. Momentálně jsme v situaci, kdy nás opustila dosavadní violoncellistka a hledáme novou posilu. Ale zdá se, že už se něco rýsuje.

Musím říct, že, alespoň z mého úhlu pohledu, se toho o vás moc neví, a že když má člověk chuť dozvědět se více, dá mu to docela zabrat a to ještě nemá moc jistý výsledek…

Lukáš: Tak pracujeme neustále na tom, aby se to změnilo. Nicméně v dnešní době, kdy má každý možnost propagovat v podstatě cokoli, bez ohledu na kvalitu, to není úplně jednoduché. Ale věřím tomu, že naše tvorba si cestu najde a přesvědčíme spoustu lidí o tom, že SANDONORICO stojí za to. Nechceme se za každou cenu podbízet a být poplatní aktuálním trendům. Za naší muzikou si ovšem stojíme!

Zuzana: Jako většina kapel máme aktivní sociální sítě i webové stránky, nedávno jsme měli rozhovor na radiu Beat, Hey a radiu Kašpar. Doporučuji si poslechnout. Také o nás psal v dobrém například i hudební kritik Josef Vlček, který si rozhodně nebere servítky v hodnocení různých umělců napříč žánry. Koncertů přibývá a toto léto jsme si zahráli na skvělém festivalu Rock iN Roll mezi hvězdami jako je Michal Pavlíček nebo KRUCIPÜSK. Na zatím relativně málo známou kapelu jako jsme my, která nemá příliš mnoho prostředků nebo kontaktů, to není myslím málo a věříme, že se rozjedeme ještě víc. S hotovým albem to teď bude snažší.

Odkud pochází název SANDONORICO je asi jasné každému, kdo někdy viděl film „Nekonečný příběh“, takže vlastně prakticky všem, nemám pravdu? Co pro vás znamená?

Zuzana: Ano, název SANDONORICO pochází z filmu „Nekonečný příběh“ a je to vlastně český tvar pro The Southern Oracle, jak se nazývá v původním znění. Nikde jinde název SANDONORICO neuslyšíte, pouze v české verzi snímku. V knize se jmenuje ještě úplně jinak – Uyulala. Je to samotná podstata všeho bytí a vědění, kterou střeží tři magické brány. Je zobrazována jako ženský hlas, který zpívá rýmovanou řečí, aby si zachoval svou hmotnou existenci. Už jako malou mě tato scéna z filmu fascinovala a po přečtení knihy dostalo SANDONORICO ještě větší rozměr. A čím starší jsem byla, tím více jsem si uvědomovala jednoduchou, ale hlubokou symboliku celého příběhu. Není to jen pohádka pro děti, skrývá v sobě mnoho podobenství lidského ducha a jeho individuality. Při výběru jména jsem měla jasno. Navíc slovo SANDONORICO i krásně zní.

Sami o sobě říkáte, že hrajete symfonický metal, jedním dechem ale dodáváte, že váš záběr je poměrně široký a rádi využíváte žánrových přesahů. Jak se tomu má rozumět?

Lukáš: Jednoduše se nenecháváme svazovat nějakou žánrovou "škatulkou". Děláme prostě písničky, které nás baví. Pokud si je poslechnete pozorněji, můžete tam objevit cosi jako hard rock, speed metal, doom metal, folk metal... To vše v našich originálních symfonik aranžích, které nám dělají jednotný sound. Třešničkou na dortu je potom Sbor Státní opery Praha, který můžete slyšet v některých skladbách.

Můžete uvést nějaké své vzory nebo někoho, jehož vliv ve své hudbě cítíte? Já bezpochyby musím uvést minimálně NIGHTWISH…

Zuzana: Nevím, jaký vliv to má na naší hudbu, protože vědomou snahu přiblížit se někomu nemáme. Můžu ale říct, že v podobném žánru mě pěvecky i hudebně oslovuje Roy Khan z amerických KAMELOT, humorem a všestranností Devin Townsend a závažností kapela LEPROUS. Z něžného pohlaví je to např. Natasha Shneider z kapely ELEVEN a nyní se ke mně dostala zpěvačka z JINJER. Jinak jsem ale poměrně hudebně otevřený člověk, můj další projekt je trio Osvobozené duše, které se věnuje tvorbě Osvobozeného divadla, což je od SANDONORICA stylově opravdu daleko.

Lukáš: Já mám krom různých metalových žánrů logicky blízko k vážné hudbě, kterou jsem i vystudoval. Takže určitý vliv symfonické hudby a opery je nám jistě dán. Naopak NIGHTWISH bych jako náš vzor určitě nejmenoval (smích).

Ještě dlouho před tím, než vám nedávno vyšlo debutové album, prezentovali jste se již několika volně dostupnými videoklipy, např. ke skladbám „Pandořina skříňka“ nebo „Zima“. Není to poněkud neobvyklý postup?

Lukáš: Tak ono to tak nějak vyplynulo z okolností. V dané době bylo prostě jednodušší udělat video, než dokončit celou desku, kterou jsme si mimochodem kompletně točili, míchali a masterovali sami. A díky klipům jsme se mohli alespoň trochu připomínat našim fanouškům a dát jim vědět, že se deska chystá.

Debutové album „Nová ZeMě“ je tedy konečně na světě a podle všeho vznikalo velmi, velmi dlouho. Čím to? A podepsala se na tom i covidová pandemie?

Zuzana: V začátcích se jednalo, jak už jsem zmínila, jen o projekt nás dvou. Další etapou bylo postavit kapelu a to nějakou chvíli také trvalo, stejně jako veškerý materiál dopsat, zaranžovat, secvičit a natočit celé album. Všechno jsme si vytvářeli sami. Kromě již zmíněného natáčení a míchání naší muziky také grafiku, fotografie, kostýmy, promo. Prostě vše. Když to dáte někomu jinému, je to sice mnohem rychlejší, ale ne tak autentické, a my máme štěstí, že v kapele jsou lidé talentovaní více směry. Když to takhle vezmete se vším všudy a k tomu přičtete, že jsme se jako lidé, kteří mají každý své zaměstnání, nemohli věnovat jen tomu, tak to vlastně zas tak dlouhá doba není. Jinak covidová opatření nám vlastně trochu pomohla věc urychlit.

Kde leží ona „Nová ZeMě“, jak se do ní nejlépe dostat a jak se tam žije? Chtěli byste vy sami v ní žít?

Zuzana: „Nová ZeMě“ je metafora pro lidskou podstatu. Je to Země ze mě. Jak už napovídá sama grafika názvu. Celé album „Nová ZeMě“ je náhledem na vnější lidský svět, který ovlivňuje ten vnitřní. Na jeho nemoci, systémy, iluze nebo přesvědčení, tvořené spousty let a různými kulturami, ve kterých vyrůstáme, které nás ohýbají, deformují a vychovají k obrazu svému, a ze kterých jsme často zmatení, nešťastní a odpojení od sebe i od druhých. Už jenom podíváním se pod všechny tyto slupky ji můžeme vidět. Ano, chtěla bych v ní žít. Kdo by nechtěl žít v souladu.

Podle názvů prvních a posledních skladeb na albu by se dalo usuzovat na nějaký společný koncept v duchu „život od jeho počátku až po konec“… je moje domněnka správná?

Zuzana: Víceméně ano, může zachycovat i koloběh. Vlastně jsem v předchozích otázkách už odpověděla. Jen bych možná ještě ráda zmínila, že záměrně nechci příliš určovat význam. Každý ať si pod tím najde to své, prostor pro vlastní interpretaci je tady na místě.

Lukáš: Já osobně vnímám „Novou ZeMi“ jako cestu k nalezení sama sebe. Místa v srdci. kde je člověku navzdory okolnostem vnějšího světa nejlépe.

Kde se vzala inspirace třeba k takové „Kurtizána a kněz“, na „druhý“ pohled zpracovávající zcela určitě velmi zajímavé téma?

Zuzana: Doba inkvizice, hon na čarodějnice, společenská i náboženská dogmata, zakázané nebo naopak přikázané vztahy, jsou ty nejkrutější klece. Když vezmete mé koncepční pojetí, písnička tam bezpochyby patří. Abych ale prozradila takovou malou zajímavost. „Kurtizána a kněz“ vznikla dříve než samotná kapela, tedy i deska „Nová ZeMě“, a to v jiné kapele, kde jsem působila. Když kapela přestala existovat, odnesla jsem si z ní své nápady, bylo mi líto, aby přestaly žít s koncem kapely. Od těchto starších věcí jsme se vlastně odrazili. Je to například ještě „Říše věků“, „Zima“, „Padlí andělé“, „Nový den“ nebo část „Osvobození“. Lukáš je uchopil a dal jim nový kabát SANDONORICA. Zbytek věcí je již naše ryzí současná spolupráce. Koncepce tedy vzešla ze skladeb a ne jak tomu většinou bývá, naopak.

Nevyhnete se ani tématu války („Padlí andělé“, „Osvobození“), jak v tomhle kontextu vnímáte současnou dobu? Dá se říct, že mimořádné emoce, které jsou s válkou pochopitelně spojeny, se dají promítnout i do mimořádných emocí textů, které se jí zabývají?

Zuzana: Témata na albu se zaměřují na nezdravou a destruktivní část společnosti. Války jsou určitě největší nemocí, která tu je, jako lidstvo samo. Bohužel jak vidno stále se opakující nehledě na náš vývoj. Jak už jsem říkala, tato písnička i jako „Padlí andělé“ vznikla mnohem dříve. Pro mě je děsivé, že toto téma musí být ještě stále aktuální.

Kde jste album nahrávali, jak a podle čeho probíhal výběr nahrávacích prostor? O producentovi jste neuvažovali?

Lukáš: Výběr byl velmi jednoduchý. Natáčeli jsme u nás ve zkušebně. Vzhledem k tomu, že náš bubeník Petr Pour má velmi slušné studiové vybavení, je výsledek dle mého názoru moc dobrý.

Zuzana: Co se týče producenta, tak ano, uvažujeme o něm, ale až teď. Momentálně se poohlížíme, ale nespěcháme. Důvěra a respekt musí být vzájemný.

Početní pěvečtí hosté na albu pocházejí ze Sboru Státní opery v Praze, jak se vám podařilo navázat tyhle kontakty? A jak tyto sborové momenty řešíte na koncertech?

Lukáš: Již čtrnáct let v tomto sboru zpívám, je to moje hlavní zaměstnání, nicméně do našich nahrávek jsme nejdříve sbor nasamplovali. Když jsme pak ale slyšeli výsledek, nebyli jsme spokojeni. A pak mě to teprve trklo (smích). Vždyť zpíváš v profesionálním sboru, čoveče! A tak jsem oslovil některé kolegy z divadla, kteří k mé radosti souhlasili s tím, že sbory na desku nazpívají. Tímto bych jim ještě jednou rád poděkoval. Nesmírně si jejich pomoci vážím. Z logistického a samozřejmě finančního důvodu s námi živý sbor na koncertech neúčinkuje, ale vzhledem k tomu, že hrajeme se základem, tak je fanoušci slyší. Pokud bude časem nějaká větší produkce pochopitelně nevylučuji sbor živě na pódiu. Rozhodně by to bylo super!

Jak vlastně jinak vypadají vaše koncerty? Kolikrát třeba v průměru ročně stojíte na pódiu a můžou se vaši příznivci těšit na nějakou souvislejší koncertní šňůru na podporu „Nové ZeMě“?

Lukáš: Koncertujeme co nejčastěji, ale nějaká pravidelná frekvence zejména poslední dva roky nebyla možná. Od ledna 2023 by mělo začít naše klubové turné po vlastech českých na podporu debutového alba. Více informací brzo zveřejníme na našich stránkách a Facebooku.

Na album jste získali prostředky mimo jiné i prostřednictvím sbírky mezi fanoušky na startovač.cz. S jakou vizí jste do tohoto projektu šli?

Lukáš: Získat peníze na dotočení desky,  spoustu věcí jsme si financovali zcela sami, ale pár desítek tisíc nám už prostě chybělo, abychom mohli desku vydat v plné parádě.

Nabízíte nebo alespoň přemýšlíte i o jiném merchi, než je ten spojený se sbírkou na album na zmíněném startovači.cz? A pokud ano, jakém a kdy bychom se jej mohli dočkat?

Zuzana: Zatím jsme o tom neuvažovali, prioritu má momentálně další videoklip, ale nic konkrétního nechci zatím prozrazovat. Vzhledem k tomu, že vše je opět v naší režii, doufáme, že by mohl být hotový do konce letošního roku.

Nějaké další konkrétní plány do budoucna?

Lukáš: Pro mě je hlavním plánem dostat naší muziku do co největšího povědomí fanoušků a začít hrát na větších festivalech a pódiích. A samozřejmě tvořit další naši hudbu!

Závěrečné slovo zpravidla přenechávám zpovídaným samotným:

Lukáš: Sám za sebe bych chtěl poprosit všechny posluchače jakékoliv dobré hudby. Choďte na živou hudbu. Bez vás to nejde.

Zuzana: Rozmach počítačových technologií a internetu způsobil také rozmach diletantství a amatérismu. Děje se, že se uměním může živit každý, kdo má především finanční prostředky, známosti, rozumí marketingu a umí správně používat sociální sítě. Kvalita, talent a originalita je dnes více než kdy jindy na druhé koleji. Lidé jsou obecně líní tříbit svůj vkus a zajímat se. Přála bych si, aby nás začalo bavit rozlišovat, aby pro nás bylo radostí tříbit zrno od plevele a přestali jsme bezmyšlenkovitě konzumovat cokoliv, co se nám nabídne, a to nejen v oblasti kultury. Umění je potrava pro duši. Podle toho čím jí živíme, bude vzkvétat a nebo degenerovat.